Jacobova básnička
25. 7. 2009
Ty jsi můj život, ty jsi můj vzduch.
Každou noc k tobě chodím tiše jako duch.
Dívám se na tebe,
nemůžu žít dál bez tebe.
Ty jsi mé slunce, ty jsi můj měsíc.
Zase odcházím, hlavu věšíc.
Pořád dokola mě odmítáš,
city teda fakt moc neplýtváš.
Že jsem vlk, vadí ti snad?
Nevadí, nezmění to, jak mám tě rád.
Jednou stejně souhlasit budeš
a do La Push za mnou půjdeš.
Nemůžu se na to dočkat,
ale musím si holt trochu počkat.
Ty mi neutečeš jako tvoje máma,
z tebe bude vlkodlačí dáma!
To zní dobře, ne?
Moje srdce ti už nevěky zůstane.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
